Od hodné holčičky k cyklické józe

text © 2018 Dana-Sofie Šlancarová a Alice Mičunek / foto © archiv Alice Mičunek a pixabay.com

Rozhovor Dany-Sofie Šlancarové s Alicí Mičunek.

Ali, ty o sobě říkáš, že jednou z tvých životních motivací pro to, co teď děláš, bylo vymanit se z našeho obvyklého ženského vzorce hodné holčičky a všech těch jejích „měla bych“. Je to tak?

Ano, přesně tak. Dřív jsem na sobě hodně intenzivně pociťovala tlak a stres. Ten pocit, že „přece bych měla“, mě provázel (a hlavně otravoval) úplně všude – v práci, ve vztazích i ve vnitřním monologu. Nejdřív jsem si toho nebyla vědoma, ale postupně jsem začala vnímat, jak jsem ovlivněná něčím, co vlastně vůbec není moje. Na své životní cestě jsem „nachytala“ spoustu přesvědčení, ať už doma, ve škole nebo globálně ze společnosti, která mi v mém životě ani náhodou neprospívala.

Protože mi v tom nebylo vůbec dobře, začala jsem hledat cestu ven, ale netoužila jsem při tom jít do extrému. Nepotřebovala jsem být rebelkou, ale ani jsem nechtěla být uťápnutou šedou myškou, která všechno odkývá, i když uvnitř cítí silné volání říct ne!

Tento můj životní proces pro mě byl hodně o hledání harmonie, o nacházení sama sebe, o pojmenování si, kdo vlastně jsem. Velmi mi v tom pomohla moje cesta do Indie v roce 2011. Byla to docela velká věc, rozhodnout se odjet tak daleko, jen s krosnou a navíc na půl roku. Indie se pro mě nicméně stala mou srdeční záležitostí – navštívila jsem ji pak ještě čtyřikrát. Díky těmto svým cestám jsem se naučila se na sebe mnohem víc spoléhat a výrazně jsem si posunula svou komfortní zónu. (Víte, jak se to dělá? Stačí si vyzkoušet noc v dvoulůžkovém pokoji s jednou krysou a šesti Argentinkami.)

Alice Mičunek v Indii

Nejhlubší zážitek pak přišel v městě jogínů, v Rišikéši, kde jsem pět týdnů pobývala v ášramu a studovala jógu. To pro mě byla transformace na fyzické i mentální úrovni. Obrovsky silný zážitek, který se mi zapsal do srdce jednou provždy a otevřel mi dveře k sobě samé i k mé ženskosti. V ášramu jsem shodou okolností četla knihu Cyklická žena, tehdy ještě v anglickém originále. Jógové učení se mi najednou s filozofií Mirandy Gray velmi propojilo. Jejich společné poselství znělo: „Naslouchej svému tělu.“ A i když jsem tuto informaci slyšela už mnohokrát předtím, v tomto okamžiku to konečně zaklaplo do sebe a já jsem si začala opravdu naslouchat. A s tím přišlo i jasné uvědomění: „Vykašli se na hodnou holčičku! Buď sama sebou! Je to tvůj život!“

Začínala jsi s jógou ve 12 letech. To je docela brzy. Co tě k ní přivedlo?

Ano. Bylo to nejspíš mojí zvídavostí. Nebo jsem si možná jako malá holka ještě někde uvnitř pamatovala, že jsem prostě s tou Indií nějak spojená. A tak jsem jógu v rámci dětského kroužku vyzkoušela a už u ní zůstala.

Pamatuju si na úžasného starého a scvrklého pana jogína s bílými vlasy. A vybavuju si i paprsky zapadajícího slunce, které dopadaly na mou podložku. Vzpomínám si, jak plynule proudil můj dech a jak jsem se domů vracela klidná a v souladu. Možná právě tyto silné momenty ve mně zasely tak významné vzpomínky, že se jóga nakonec v dospělosti stala tak významnou součástí mého života.

Proč jsi zatoužila se stát lektorkou jógy a jógu začít učit?

Tohle můžete umět i vy!

Když jsem začala praktikovat jógu intenzivněji, pocítila jsem na sobě řadu změn. Jednak jsem vlastně objevila své tělo. Zjistila jsem, co si k sobě můžu dovolit. Začala jsem se vnímat, vnímat své potřeby, svůj dech, svůj menstruační cyklus. A za druhé přišly změny v mých vztazích, začala jsem je pročišťovat. A uvědomovala jsem si najednou i to, co potřebuju pro sebe a pro svůj spokojený a naplněný život v pracovní oblasti.

Postupně jsem tedy udělala změny, které mě vedly ke spokojenosti. A byla jsem si vědoma toho, že to všechno je o harmonii těla, mysli i duše. Cítila jsem, že to jsou rozhodnutí, která za mě nikdo jiný neudělá. Vzala jsem život do svých rukou, převzala jsem za sebe a za to, co se mi děje, zodpovědnost.

A když jsem viděla, jak se má přání mění ve skutečnost, logicky se objevila i potřeba tu radost prostě sdílet. Přála jsem si, aby i další ženy okolo mě byly šťastné. Nemám na to žádný patent, ani neučím žádná kouzla. Jen ukazuju, jak dýchat, jak se uvolnit, jak být sama sebou.

Mám pocit, že jóga otevírá dveře… K sobě samému, k přírodě, k čistotě, k lásce a radosti. Může to znít sluníčkářsky, ale za těmi dveřmi je někdy pořádný hnůj, který je potřeba uklidit. A jógová praxe dává sílu vyhrnout rukávy a udělat čisto… V těle, v hlavě i v emocích.

A kdy přišel ten moment, že jsi objevila, že i cvičení jógy je cyklická záležitost? Mně se mimochodem moc líbí to tvoje heslo: „Chcete někdy celý den strávit v posteli a jindy máte energii na záchranu světa? I o tom je cyklická jóga.“

Zlomový bod nastal ve chvíli, když jsem si po tři měsíce poctivě vyplňovala Cyklickou mapu. To jsem byla zrovna na cestách. Cvičila jsem jógu pravidelně a uvědomila jsem si, že ve skutečnosti nedokážu celý měsíc praktikovat jednu a tutéž sestavu. Pozorovala jsem na sobě, že někdy mi dělá dobře se do toho pořádně obout (dynamická fáze), jindy si lebedím v záklonových pozicích otevírajících hrudník a srdce (ovulační fáze), nebo potřebuju plynutí a dlouhou relaxaci (premenstruační fáze) a na závěr cyklu už třeba jen dechové techniky a ještě delší relaxaci (menstruační fáze).

Takže jsem to všechno začala pozorovat na sobě a vnímala jsem to i na ženách okolo sebe a na svých klientkách. Cyklické jsme od přírody, tak proč s našimi vlnami nesladit i pohyb?

A ano: „Chcete někdy celý den strávit v posteli a jindy máte energii na záchranu světa? I o tom je cyklická jóga,“ to je také moje oblíbené heslo. Takové prostě jsme a je fajn se takto mít rády a nehnat se pořád za nějakým výkonem. Cyklická jóga nás učí láskyplně přijmout všechny své tváře, nevymlouvat se na jednotlivé fáze, ale umět je vědomě zvládnout a vytěžit z nich to nejvýhodnější.

Proč by ženy měly cvičit? A proč by měly cvičit jógu? Co jim toto cvičení přináší?

Kdybyste tak teď před sebou mohli vidět ty spokojené, krásné ženy, které odcházejí po Cyklické józe s rozzářenýma očima domů!

Alice Mičunek v Ladakhu

Často někam spěcháme. Honíme se. Nezastavíme se a pak večer padneme do postele. Málokdy si najdeme vědomý čas na sebe. Takový čas, který by opravdu respektoval naše potřeby. Cyklická jóga je právě o tom být vědomá – být si vědoma svého těla, dechu, emocí, ženství… Není to jen o fyzickém cvičení. Je to praxe, při které se ženy ladí na sebe, kdy mají možnost se zastavit a být samy se sebou (což je někdy taky pořádná výzva). Je to o tom, položit sama sobě pár otázek a dělat si v hlavě jasno.

Díky praktikování Cyklické jógy se ženy učí být vnímavější ke svému tělu a díky tomu začnou také intenzivněji vnímat svůj cyklus. Praktikujeme řadu dechových technik, které jsou úžasné nejen k uvolnění ztuhlých zad (od sezení u počítače), ale díky dechu dokážeme taky pracovat s energií – uvolnit se nebo do svého těla pozvat víc síly.

A pak je tu nesmírně důležitá část relaxace. Je až neuvěřitelné, jak velký problém nám dělá zastavit se, na chvilku vypnout, na okamžik na nic nemyslet a jen tak být. A proto je nedílnou součástí (nejen) Cyklické jógy relaxace. Někdy je vedená, jindy je to vizualizace, občas tanec. Každé ženě vyhovuje něco jiného.

Tím téměř až neuvěřitelným výsledkem takových relaxačních cvičení je, že když se dokážeme – byť jen na 10 nebo 15 minut – takto vědomě zastavit, nejen že se uvolníme, ale načerpáme taky spoustu energie a zvládneme pak snadněji všechny úkoly a jakékoli výzvy.

Má cyklická jóga nějaká omezení?

Upřímně? Cyklická jóga není pro ženu, která na sobě nechce pracovat. Když začnete, odstartují se prostě změny… Malé, velké, radostné i náročné. Někdy je těžké si to všechno ustát, ale důvěra v sebe, pokora a vděčnost – to všechno, co se učíme na jógové podložce – to nám pak pomáhá ty náročné lekce zvládnout (s čímž nám taky pomáhají proměňující se dary našich fází: energie Panny, láska Matky, síla Kouzelnice a moudrost Vědmy).

Co se týká fyzické stránky, tak praktikování není vhodné při akutních onemocněních nebo po operacích. Cvičení je také vhodné adekvátně přizpůsobit v těhotenství a během šestinedělí.

Často na mých lekcích (i těch online) zní: „Naslouchejte svému tělu. Buďte k sobě laskavé. Najděte si takovou intenzitu, která vám dneska vyhovuje podle vašeho cyklu.“ Prostě ta zodpovědnost je na každé z nás. Jestli máte bolavé rameno a půjdete znovu a znovu přes bolest jen proto, že tu nebo onu ásanu zvládne kolegyně vedle, je to na vás. A možná to jen potřebujeme slyšet vícekrát: „NASLOUCHEJTE SVÉMU TĚLU!“

Naslouchejte svému tělu...

Ty, jak sama o sobě říkáš, se v současnosti oddáváš jógové lekci mateřství. Zvládáš při tom ještě cvičit nebo se věnovat práci? Jak to vnímáš?

Haha, ano, lekci mateřství si teď užívám naplno. V těhotenství jsem měla velkou chuť pustit se ještě do dalších jógových vzdělávacích kurzů, ale je pravda, že mateřství je jako deset takových kurzů dohromady. A já se s tím naším malým jogínkem Štěpánkem učím každý den něčemu novému.

V šestinedělí, když se tělo hojilo, tak jsem si spíš dopřávala dechová cvičení a techniky na zpevnění pánevního dna. Teď se snažím si udělat na čas na praxi častěji. Moc dobře mi udělá klidně se jen na patnáct minut protáhnout nebo se jen prostě zastavit a dýchat. Když se během dne nenajde chvilka, nic si nevyčítám, protože prostě vím, že jógová praxe je i o tom, jak se chovám a kam směřují mé myšlenky. Takže mám jednoduše večer radost, že jsme prožili krásný den.

cítím, že v mateřství se prohlubuje jedna krásná ženská schopnost a tou je intuice. Mou náplní teď je ladit se na toho malého drobečka a dokázat vycítit, co potřebuje. Tahle schopnost pak prohlubuje i mé naladění na sebe, protože věřím, že spokojená máma rovná se spokojené dítě a celá rodina.

A jak to mám s prací? Hodně dávám na svůj pocit, takže – až to tak budu cítit – dokážu si představit, že jednou za čas udělám zase jednorázový workshop Cyklické jógy nebo můj oblíbený Léčivý workshop. A budu přitom vědět, že syn je spokojený u tatínka v šátku na procházce poblíž.

Během šestinedělí jsem si dala taky pauzu z online světa, ale teď už zase přišla chuť sdílet a mám i plnou hlavu nápadů na články a další projekty. Nikam ovšem nespěchám a do ničeho se nenutím. Ráda teď píšu články a sdílím své zkušenosti o cykličnosti a mateřství. Je prostě skvělé, že v dnešní době pracují stroje za nás. Když mám klidný večer, napíšu článek (ehm, pravda, trvá to pár večerů spíš než jeden), nastavím si všechno online a tradááá, ráno se článek pošle, zatímco se můžu ještě mazlit s mrňouskem v posteli. Za tohle jsem opravdu neskutečně vděčná.

Když jsem poprvé vyrazila s prckem v šátku a s noťasem v batůžku do kavárny, měla jsem radost. Cítila jsem, že můžu být mámou na plný úvazek a přesto realizovat své sny. Teď alespoň v podobě sdílení online a za nějaký čas zase i naživo.

A na závěr ještě jedna docela osobní otázka: já vím, že pro tebe v tvém osobním životě hrají velmi důležitou roli rituály, třeba kolem svatby nebo porodu dítěte. Máš pocit, že nám rituály v životě zásadně chybí? Co tobě osobně přinášejí?

Rituály nám dnes dost chybí...

To je krásná otázka. Ano, rituály si v mém životě našly důležité místo. Ať už to byla moje rozlučka se svobodou nebo předporodní rituál, obě události byly obrovsky silné. A věřím, že nejen pro mě, ale i pro všechny milé ženy, které tam byly se mnou. V obou případech jsem cítila, že mě čekají přelomové body v mém životě a chtěla jsem se u nich prostě zastavit, procítit si je, prožít si je… – s těmi nejbližšími. Dřív byly rituály běžnou součástí životů a je obrovská škoda, že se vytratily a pozbyly své důležitosti.

Zase se vrátím k tomu spěchu a stresu, který je kolem. Mám totiž dojem, že kvůli tomu pak máme pocit, že čas běží neuvěřitelně rychle. A já jsem si přála, abych ty změny v mém životě přijala s radostí, aby mě posílily, a můžu opravdu říct, že jsem díky rituálům byla na manželství i mateřství lépe připravená.

Jeden můj známý mi řekl, že všechny přechody jsou náročné. Stát se z přítelkyně manželkou, z ženy matkou, to není opravdu jen tak… Já vnímám, že rituály dělají tyto přerody a přechody snadnějšími, vědomějšími a krásnějšími. Nebo alespoň tak to bylo v mém případě.


Alice Mičunek

Alice Mičunek o sobě říká: „Kdysi jsem bývala – možná podobně jako vy – hodnou holčičkou, která na 120 % plnila očekávání rodičů, partnerů, zaměstnavatelů, společnosti, i když něco ve mně se tomu bránilo. Říkala jsem ano, přestože jsem myslela ne. Můj život byl plný ,měla bych‘, kterým jsem se snažila dostát, ale ve skutečnosti to jen ústilo v pocity velkého smutku a úzkosti. A hlavně: hluboko uvnitř jsem cítila, že to takhle nechci, že chci žít život v harmonii…

A tak jsem v roce 2011 udělala nejdůležitější rozhodnutí svého života a na půl roku odjela do Indie. Tam jsem cestovala, poznávala novou kulturu, lidi, přírodu a především sama sebe. A krom toho jsem tam absolvovala lektorský kurz jógy v ášramu v indické Rišikéši. Navíc jsem v téže době objevila knihu Cyklická žena od Mirandy Gray.

Tohle spojení mě vedlo k tomu, abych začala pracovat s cyklickou jógou: jógou přizpůsobenou na míru proměňujícím se potřebám našeho ženského těla, která nám ovšem dává i příležitost prozkoumat také svou ženskou duši. S radostí teď předávám toto své poznání i ostatním ženám – a to zejména ve svém online kurzu Cyklická jóga (živé kurzy aktuálně nevedu, protože si čerstvě užívám své nové role maminky:-)).“

Napište komentář

* Povinné údaje