Rozhovor s Petrou Rauferovou: „Kolik je lidí, tolik je způsobů, jak žít život“

text © 2011 Dana-Sofie Šlancarová a Petra Rauferová
foto © Dana-Sofie Šlancarová a archiv Petry Rauferové

 

petra_rauferova

Hned na začátku se mi, Petro, vnucuje otázka, jak jde dohromady svět businessu s tím, co se obvykle nazývá ezoterika. Jedno bývá ztotožňováno s hmotou, druhé s duchem, a často se říká, že tyhle dvě věci jdou proti sobě…

 Já vnímám, že je jenom jeden svět – ten, ve kterém žijeme a který má své zákonitosti fungující s námi i bez nás. A když tyto zákonitosti ctíme a vnímáme jejich nadřazenost nad našimi osobními přesvědčeními, můžeme v tomto světě zažít mnoho příjemných překvapení a můžeme prožít život bez boje a utrpení, tedy život v hojnosti.

Hmota, duch, myšlenky, emoce, to vše patří k životu tady na Zemi, k životu ve Vesmíru. Nic nejde proti sobě, to je nesmysl.

A lidé, kteří jsou skutečně úspěšní v businessu, prostě žijí ve spojení s vesmírným řádem. Někteří vědomě, jiní intuitivně, ale všichni do jednoho. Ve skutečnosti od sebe vnitřní a vnější bohatství nelze oddělit.

 

Jak ses dostala ty k chápání vesmírného řádu, k vizi jednoho světa? Někteří se s tím už narodí a vědomí „přesahu“ jim zůstává jasné po celý jejich život, ale mnozí z nás díky výchově v rodině a společnosti postupně zapomínají, že existuje něco většího než my sami a náš život ve hmotě tady na Zemi.

 U mne to bylo obojí: s vědomím přesahu jsem se narodila, ale zároveň jsem se k němu dostávala velmi postupně. Z dětství si vybavuju spíš jakýsi nevědomý pocit, touhu a doufání. Silná byla taky moje zvídavost a za mnohé vděčím možnosti být už jako dítě mnoho hodin o samotě sama se sebou.

 


„Lidé, kteří jsou skutečně úspěšní v businessu,
prostě žijí ve spojení s vesmírným řádem.
Ve skutečnosti od sebe vnitřní a vnější bohatství nelze oddělit.“


 

Později jsem objevila, že moje myšlenky a můj přístup ovlivňují to, co pak zažívám, a to jsem začala zkoumat a objevovat a zkoušet. Dál pro mne byly (a jsou) důležité zázraky.

Zažila jsem v první fázi úlevu a odpuštění a následně radost, k čemuž se potom připojilo zjištění, pochopení: „Aha, tak to je smyslem – žít, prožít život, užít sám sebe, všechno, co já jsem.“

Pravda není jedna, pravd je tolik, kolik je lidí, a tolik je i způsobů, jak žít život.

Ano, zapomínáme díky výchově a společenskému vlivu, ale to patří k vesmírnému plánu. Takže není třeba propadat panice. Většina z nás zapomněla a právě ono rozpomínání, kterým procházíme, je velikým dobrodružstvím našeho života. Nejvíc si vážíme toho, co ztratíme, protože pak víme, jak to pro nás bylo cenné. A když to znovu nabudeme, už s tím lépe nakládáme! Musíme to tedy ztratit, abychom to mohli nalézt a abychom to mohli ocenit, protože vděčnost je nejmocnější emoce vedoucí k našemu vyléčení a nejbezpečnější přestupní stanice k lásce.

 


„To je smyslem – žít, prožít život, užít sám sebe, všechno, co já jsem.“


 


Většina rozhovorů mezi lidmi v našich zeměpisných šířkách se dřív nebo později stočí na dvě témata: peníze a zdraví. Jak vnímáš peníze?
 

Existuje velmi zajímavé spojení – paralela – mezi tím, jak chápeme peníze, jak je používáme, jak s nimi zacházíme a jaký je z toho výsledek, a mezi tím, jak vnímáme sebe, jak žijeme a jak zacházíme se svou energií. Peníze ukazují, jakou hodnotu máme sami pro sebe v duchovní oblasti. Dá se na tom hodně vysledovat.

Hmota a duch nejdou proti sobě. Jsou to analogické procesy. Hmotu vnímáme skrze svoje smysly a vidíme, co vlastně děláme. Vidíme, jaký účinek má, když uděláme to či ono. Učíme se za pomoci hmoty, abychom se posunuli duchovně dál – a tyto duchovní znalosti pak zas použijeme v úrovni hmoty a zase se při tom naučíme něco nového a posuneme se jako bytosti – a tak pořád dál.

Metoda pokus-omyl. Ale neexistují žádné chyby – naše úspěchy i naše prohry nás posouvají blíž k pravé podstatě lidství.

havajsky_strom

Strom z Havaje, který si odtud Petra přivezla jako malou větev. Petra říká: „V Čechách by vůbec neměl růst: vyžaduje stálých 26 °C, být venku a neznat, co je zima. Ale žije, z Ho’oponopono, a žije hezky a já na něm lidem ukazuju, že ty věci, o kterých si myslíme, že jsou dané, nemusí platit.“

 

A zdraví? Do jaké míry může být člověk tvůrcem svého vlastního zdraví?

 Absolutně. Pohybujeme se mezi dvěma stavy: za prvé je to stav, kdy máme moc, a za druhé stav, kdy svou moc nepoužijeme. To znamená, že ji odevzdáme druhým, nebo si myslíme, že ji nemáme, nebo nevíme, že ji můžeme použít a jak ji můžeme použít, nebo nemáme odvahu ji použít, nebo když jsme líní ji použít… Toto je stav bez moci, stav ne-moci.

Stav ne-moci se může projevit v různých rovinách – fyzický příznak na těle je jen jednou z nich. Stav ne-moci se projevuje každému člověku v takové oblasti, kde si ho nejlépe všimne a kde je největší pravděpodobnost, že začne s touto situací něco dělat – protože Vesmír nás vede k převzetí zodpovědnosti nad celým naším životem.

 

Ale pokud začneme věci vidět v souvislostech a začneme si této provázanosti všímat a nestaráme se jen o tělesné příznaky, ale zejména o ne-moc, která je za nimi v pozadí – když se staneme citlivějšími, tak se příznaky nemoci zjemní a přesunou se do jiných oblastí. Potom nám stav naší moci a ne-moci neukazuje tělo bolestí, ale třeba naše věci v domě – zda fungují, kdy fungují a kdy nefungují nebo jak fungují. Nebo naše auto a jeho stav – nebo dopravní situace. A taky peníze, jak už jsem říkala – naše zisky a ztráty.Většina lidí ovšem začíná situaci řešit, až když jim bolest nebo nějaký příznak na těle znemožní běžný provoz. Proto se ne-moc tak často projevuje na těle, a odtud taky pochází to, že jsme začali běžně používat slovo nemoc jen pro tělesné příznaky naší nedostatečné moci.

 


„Neexistují žádné chyby – naše úspěchy i naše prohry nás posouvají blíž k pravé podstatě lidství.“


 

A jak se zjemňujeme stále více, nastane jednoho dne situace, kdy už není nutné, aby nám zdraví a nemoc ukazoval hmotný svět. Pak už svou nerovnováhu poznáme jen to podle toho, jestli energie proudí, nebo jestli se nehýbe – třeba v komunikaci s druhým člověkem nebo jak se nám daří či nedaří nějaká věc. To je chvíle, kdy poznáváme svou moc nebo ne-moc pouze podle svého pocitu.

Je to postupná cesta. Ale příjemná, protože kráčíme k dobrým časům. Každý člověk má v životě tak dva až tři druhy své ne-moci – ne více – a ty se projevují různými příznaky. Tedy jinými slovy: ukazuje se nám stále to samé, jen ve žlutém, modrém nebo zeleném kabátku. A potom stačí jen chtít, najít svou dvorní ne-moc a přijmout ji. Přijmout ji a změnit ji. Využít to, co jsme se s ní naučili a změnit ji z bez-moci ve svou nejvelkolepější sílu.

 


„Není nic, co by nás chtělo pokořit nebo zahubit,
žádná taková síla ve Vesmíru neexistuje.
Je jen síla, která nás chce naučit lásce, ukázat nám, jak jsme dokonalí,
přimět nás objevit a vydat ze sebe to nejlepší.“


 

A dovol mi, Petro, ještě poslední otázku: Pokud vím, tak pracuješ s tarotem a metodou Hooponopono, a to nejen s jednotlivci v rámci svých kurzů a výcvikových programů, ale i ve firmách. Můžeš nějak přiblížit, jak probíhá tvoje práce v organizacích jako je ČNB nebo Cetelem?

I to je v plánu. Není nic, co by nás chtělo pokořit nebo zahubit, žádná taková síla ve Vesmíru neexistuje. Je jen síla, která nás chce naučit lásce, ukázat nám, jak jsme dokonalí, přimět nás objevit a vydat ze sebe to nejlepší –  neboť: „Nepadá sníh, aby zahubil svět, ale aby každé zvíře ukázalo stopu svou.“
Vždy postupuji směrem od zadání, které mi dá zadavatel školení nebo přímo účastníci: v jaké situaci se firma v současné době nachází, kam směřuje, co potřebuje, co konkrétně by se mělo stát. Zadání je pro mne alfou a omegou úspěšné práce jak ve firmách, tak při vzdělávacích programech a při koučování.

Vždy jde o konkrétní změny. Podle zadání potom volím téma, které je vlastně takovým rámcem, ve kterém se pohybujeme a kde si můžeme vyzkoušet nové způsoby fungování. Témata jsou například Genetika chování, Životní scénáře, Komunikace, Záměr a rezonance, Pocity, které si vybíráme, Univerzální zákony apod.

Cílem mých školení je nejen, aby účastníci dostali určité informace a získali dovednosti a motivaci ke změnám, ale zejména nastartování a zprůchodnění změny samotné. K tomu pak používám právě metodu Ho’oponopono, dynamická rozestavění, tarot a jiné nástroje, které mi zpřístupňují méně zřetelné skutečnosti.

Děkuji za rozhovor.

 
 

PETRA RAUFEROVÁ – absolventka PedF UK. Dále studovala na Pražské psychoterapeutické fakultě, Obchodní feng-shui u Judit Szilvasy a konstelační práci u Arnolda Polivky. Svou terapeutickou praxi započala v roce 2001, ale brzy se odklonila od regresní terapie a začala realizovat vlastní vzdělávací a rozvojové programy zaměřené na cílené tvoření budoucnosti.

V současné době se zabývá afinitním koučováním a vzdělávacími programy umožňujícími kontinuální práci s klienty (Dynamika vývoje, tříleté studium Tarotu, roční výcvik Ho’oponopono).V roce 2004 založila vzdělávací a terapeutické centrum Tricentrum v Kladně. Pobyt na Havaji v roce 2009 ji vedl k vytvoření účelného systému pro využití metody Ho’oponopono v našich podmínkách.

Od roku 2006 se také věnuje lektorské činnosti ve firmách (Cetelem, Barco, Nestlé, ČNB aj.). Je nadšenou propagátorkou terapie firem: „Firmu vnímám jako živou bytost se vším všudy…“

Ve své práci proniká za hranice běžných postupů.

Napište komentář

* Povinné údaje