Sežere vás dřív buvol nebo lev?

text © 2017 Dana-Sofie Šlancarová, dana-sofie.cz / foto © archiv Dany-Sofie Šlancarové a Erika Huttera

 

Když se vás zeptám, jestli vás sežere dřív buvol nebo lev, co odpovíte? Ti z vás, kteří dobře poslouchali v hodinách biologie, anebo si občas pustí v televizi něco od Davida Attenborougha, si pochopitelně poklepou na čelo, co to kladu za otázku, protože dobře vědí, že buvoli lidi přece nežerou, protože jsou býložraví…

Nicméně, není to tak zřejmé, pokud bych se zeptala: „Které zvíře vás napadne dřív? Bude to buvol – nebo lev?“ A odpověď zní, že pokud se vydáte do Afriky na safari, třeba do keňského národního parku Tsavo East, je mnohem větší šance, že vás napadne buvol než lev!

Když jsme se při jízdě savanou snažili dát dohromady, co vlastně patří do takzvané „velké pětky“ – nikoli nejzábavnějších nebo nejkrásnějších, ale nejnebezpečnějších zvířat – někteří z nás buvola mylně považovali za mírné a pohodové zvíře, prostě takovou větší antilopu.

Náš průvodce nás nicméně rychle vyvedl z omylu. Vedle podobně zdánlivě mírumilovného hrocha jsou právě hroch a buvol v savaně ty dvě největší a nejzákeřnější svině. 😉

Ač se to vůbec nezdá, v divočině nelze dát na vzhled zvířete, anebo na to, že je to přece býložravec, co lidi nežere. Nežere, ale když mu vlezete do cesty, klidně si to s váma rozdá, a je předem jasné, kdo v této bitce zvítězí. Ten, kdo má jasnou váhovou převahu, ostré rohy a nebezpečná kopyta k tomu.

Nemusíte ovšem zrovna panikařit a zůstávat doma u televize a nikam nevystrkovat ani nos, natož jezdit do Afriky. Zvířata totiž mají své zvyky a svá pravidla a v národním parku Tsavo East jsou na auta zvyklá, takže pokud zrovna nejdete neodkladně odložit svůj náklad do křoví, kde by se nějaký buvol potuloval (a proto vám hned u brány parku z bezpečnostních důvodů doporučují se vyčůrat ještě tam a za jízdy rozhodně nevystupovat), tak i čůrání v savaně zvládnete bezpečně. V Shimba Hills jsme dokonce vystupovali běžně i na focení krajiny…

V národním parku Shimba Hills (který se narozdíl od vyprahlého savanského Tsava dá popsat označením zelené pahorky africké), se jde v rámci safari dokonce pár kilometrů pěšky k vodopádu, u nějž se ráno buvoli scházejí na ranní doušek vody. Nicméně: buvolí zvyklost buvolům velí být tam ráno kolem sedmé a kolem jedenácté je to u vodopádu už bezpečné i pro lidské mudly a ta velká rohatá zvířata se popásají dávno někde jinde. A kdyby se nějaký náhodou zapomněl, je tam s vámi ranger se zbraní!

Safari tedy rozhodně je pro našince adrenalinové, ale zároveň je to zážitek, který stojí za to. Na následující fotce vidíte, jak to vypadá, když se rozhodne stádo slonů přejít před cestu hned před vaším autem:

Máma slonice to osonduje, jestli náhodou někdo nemá nějaké nekalé úmysly a nechce ublížit jejímu slůněti (v zásadě to vypadá, že se výhružně podívá vaším směrem, na chvíli se zastaví, aby ukázala, že tenhle souboj by vyhrála ona) a pak dá povel a všichni vyrazí.

A pozor – slon africký (na rozdíl třeba od svých balijských kamarádů, které znám já) je třetí největší svině z velké pětky. Chtít si ho jít pohladit se nesetká s milým přijetím… Velmi vážně hrozí nepochopení, které může skončit tím, že vás zadupe do země…

No a co ten lev? Podle našich safari průvodců je lev nakonec ten největší pohodář z velké pětky, tedy ten poslední, který by vás chtěl zabít a sežrat. Lev vás má nejvíc na háku a spíš odkráčí, než by se pustil zrovna do vás. Dobře ví – jako tahle lvice na fotce – že ho pozorujete, a klidně pro vás chvíli dělá opičky a chvíli se tváří, že jste jen tichý vzdálený vánek, i když dvacet metrů zrovna řvete vzrušením na celé kolo: „Ty vole, vidíš tu lvici?! To je teda něco! Já vidím lva. Já vidím živýho lva, a ne v kleci!“

Víte ale, kdo je největším nepřítelem všech těchto zvířat na savaně? Komu jich nejvíc podlehne? Ne, není to nikdo z velké pětky – a kupodivu to není ani člověk (protože vláda zakázala Masajům jejich tradiční zvyky, například lovení lvů). Je to… voda! Respektive její nedostatek. V době, kdy neprší, vysychají napajedla, a zvířata běžně putují za vodou klidně i dvacet kilometrů… Na fotce vyschlé napajedlo s opicemi:

A pozor, u napajedel je přísná hierarchie, kdo smí pít. Když jsou tam například sloni, zebry čekají v uctivé vzdálenosti, dokud sloni nemají vody a vodní zábavy dost. A pokud tam už náhodou zebry jsou a sloni právě přicházejí, dostanou od slonů okamžitě jasně najevo, že mají vypadnout a počkat. Pánem napajedla je slon…

My jsme měli na safari štěstí, a kromě hrocha a nosorožce, na které v národním parku Tsavo opravdu nenarazíte, jsme viděli snad všechna zásadní zvířata a ještě pár překvapivých k tomu. Na následujících fotkách se můžete pokochat žirafami, zebrami, gepardy, hyenami, prasaty, antilopami, nebo leskoptví nádhernou (to je ten modrý ptáček, který jediný se mohl u napajedla přiblížit ke slonům).

Vyrazit na safari stojí za to. Protože tam si člověk jasně uvědomí, že možná je pánem tvorstva, ale rozhodně ne vždy a všude. A zároveň, že pokud se chce zvát pánem tvorstva, měl by si ten výraz překládat jako ochránce tvorstva a brát to vážně ve všech ohledech. Dnes už víme, že za sucho na některých místech naší planety může pán tvorstva, stejně jako naopak za přehnané srážky – což jsou jevy, které mají vliv i na nás v Čechách, a neprojevují se jen někde pod rovníkem ve vzdálené savaně.

Jaký je na to lék? Mě inspirovala slova, která uslyšíte vedle výrazu hakuna matata (čili „no problem“) v Keni neustále: „Pole, pole!“ Neboli: „Pomalu, pomalu.“ V našich zeměpisných šířkách neustále za něčím spěcháme. Něco se snažíme stihnout, vyrobit, pořídit si, vybudovat, vydělat víc peněz, sníst víc, vypít víc… A co když to vůbec není třeba? Co když je třeba naopak zpomalit a dokázat si vychutnat obyčejný přítomný okamžik třeba toho, že venku právě prší a my jdeme v dešti?

Jeden z našich největších zážitků na safari byl, když jsme při noční jízdě poprosili řidiče, aby zastavil, vypnul motor a zhasnul všechna světla a my jsme mohli pozorovat ty jasné hvězdy na nebi v tichu noční savany.

„Pole, pole“ nemusí nutně znamenat, že si život užíváme míň. Dost možná právě naopak! Ta volba je na každém, na každém jednotlivém z nás…

 

Napište komentář

* Povinné údaje