Zakázané město a zakázaný Facebook

text © 2015 Dana-Sofie Šlancarová, dana-sofie.cz / foto © Dana-Sofie Šlancarová a Erik Hutter
 

IMG_0538

Chrám nebes, Peking

Než jsem vyrazila do Číny, měla jsem od Erika, který už tam byl před dvěma lety, naprosto jasné informace, že s angličtinou se prostě v Číně nepotážu. Znáte to ale – dokud neprověříte na vlastní kůži, neuvěříte. Takže jsem odjížděla s pocitem, že to nemůže být tak horké, a když jsem se domluvila na Bali, domluvím se přece i v Číně. Leč…

V Číně žije víc než miliarda lidí. A víc než miliarda lidí neumí anglicky skutečně ani slovo. To jsem si ověřila velmi záhy, jen co jsem vystoupila v Pekingu z letadla. Bylo by pochopitelné, že se nedomluvíte na ulici, ale ani v hotelech není angličtina standardem. Všude kolem vás to jenom ševelí v jazyce, v němž se ani jediné slovo nepodobá tomu, co jste kdy v životě slyšeli (a „š“ je opravdu snad nejčastější hláska).

Má to svou velkou výhodu. Můžete tu totálně vypnout hlavu a vůbec se nesnažit porozumět, jak byste to pravděpodobně dělali někde jinde.

A pak: Velmi záhy zjistíte, že vám k dorozumění stačí pár čínských slovíček a hned je vaše jazyková situace o 100 % lepší. Nezkoušejte ale obrázkové slovníky, které jste si dovezli z Čech a které obsahují „užitečné“ věty jako: „Zaseklo se mi vázání, můžete se mi na to podívat?“ nebo „Kterou stezku mi poradíte na pozorování medvědů?“ Dokonce ani věta: „Chtěla bych 20 dkg tohoto sýra v celku!“ vám k ničemu nebude, protože v Číně mléčné výrobky téměř vůbec nevedou!

IMG_2230

Huangšan, trh na historické ulici Tunši

Základní slova jsou tato: „Xiexie!“ To znamená „děkuji“. Většinou se to vyslovuje „sjesje!“, ale na mnoha místech uslyšíte i „šeše!“ Tohle slovíčko použijete za den stokrát a otevře vám dveře k lidem, které budete potkávat. Další slovíčka jsou číslovky, od jedné do desíti, stovka, tisícovka – a výraz pro peníze (většinou se používá slovo „kwai“, vysloveno tedy něco jako „š kvaj“ je „deset peněz“). Zde už si naštěstí taky můžeme vypomoci rukama – ale pozor, Číňani ukazují číslovky jinak než my, jen na jedné ruce, takže šestka je jako paroháč se zvednutým palcem a malíčkem.

A přestože většina Číňanů neumí anglicky, má po ruce mobil nebo kalkulačku (anebo ten mobil máte vy), takže tím se vám otevírá také cesta k úspěšnému smlouvání, aniž byste museli pípnout slovo čínsky – stačí jen naťukat svou nabídku na displej – a trvat si na ní i přes ty nejsmutnější výrazy prodejce, jak nízká cena to je a jak to on rozhodně nemůže přijmout.

Pokud si člověk dává jídlo na trzích, stačí ukázat a pak se dorozumět o ceně a je to v pohodě, ale v restauracích jsou jídelní lístky psané toliko rozsypaným čajem, takže se hodí umět i pár základních jídelních slov jako „rýže“ (vysloveno zní jako „mifán“, sinologové mi prominou, že nepoužívám k přepisu pinyin;-), „nudle“ („mijen“), „knedlíčky“ (ty velké, alias „pao dz“, znáte z Kungfu Pandy). Uspějete většinou taky s výrazem „kung pao“, který znáte z Čech. Hodí se znát i názvy druhů masa, pozor ovšem, aby vám při objednávání „kuřete“ nepřinesli kuřecí pařátky (jsou nicméně docela chutné!;-).

IMG_4143 – verze 2

Detail jídelního lístku z Tchaj-wanu;-)

Kvůli nápisům toliko v rozsypaném čaji jsme jen omezeně jezdili hromadnou busovou dopravou, nicméně v metru a vlacích po celé Číně i na Tchaj-wanu anglické nápisy jsou, často včetně zvukového hlášení. V Číně je navíc tak přísný systém jízdy vlakem, že nemůžete ani nastoupit, ani vystoupit špatně. Všude jsou kontroly, jež hlídají vaše lístky, a každý vagón má svého průvodčího, který vás nemilosrdně vyhodí na vaší cílové zastávce. A pozor, lístky nevyhazovat po vystoupení z vlaku, v Číně je kontrolují i při odchodu z nádraží! Tento způsob dopravy je tedy velmi blbuvzdorný, a tudíž pro našince bezpečný;-)

Měla jsem taky trochu představu, že „běžná populace “ v Číně je sto let za opicema v technologických vymoženostech. A ano, jejich domy jsou často velmi jednoduše vybavené, místo záchodových mís je často jen díra (kterou jsem ovšem shledala velmi praktickou!), ale mopedy, auta nebo mobily – to všechno bylo nové, nablýskané a moderní až nejmodernější. Já, konzerva, která mění mobil, až kdy mi úplně umře a není jiného zbytí, jsem měla v Číně bezkonkurenčně nejstarší a nejmenší mobil ze všech!;-)))

A jelikož ceny mobilního připojení jsou v Číně zřejmě minimální, všude (a zejména ve městech v metru) člověk viděl lidi s mobily, jak sledují něco na Youku, čínské obdobě YouTube. Signál totiž mají nerušený i v tunelu metra – takže – kdo je tu sto let za opicema?

Větu z mého obrázkového slovníku: „Jsi na Facebooku? Přidej si mě do přátel!“ jsme nicméně mohli použít až na Tchaj-wanu. Na pevninské Číně si Facebook nezapnete, stejně jako se nedostanete do Googlu nebo na YouTube. Navíc čínské filtry blokovaly i některé české e-mailové providery a stránky (stránku cyklickazena.cz mezi nimi), takže naše pracovní možnosti byly velmi omezené.

Jelikož jsme tam ale jeli poznávat, a nikoli pracovat, tahle omezení nám nevadila, naopak, velmi jsme si stav offline užívali (a já si ho hodlám dopřávat ve zvýšené míře i nadále!).

IMG_0584

Zakázané město seshora z Ťingšanu

Viděli jsme a zažili toho tolik, že by to vydalo na knihu (že by?;-), takže pro dnešek skončím tou první věcí, kterou jsem v Číně viděla vedle zakázaného Facebooku: Zakázané město.

Bydleli jsme kousíček od něj, proto mě tam Erik vzal hned druhý den po příletu, jetlag nejetlag. Zakázané město je symbol Pekingu a císařské Číny a „zakázané“ se jmenuje proto, že do něj byl zapovězen vstup prostým smrtelníkům, neb to bylo sídlo samotného císaře. Zakázané město také přímo sousedí s Náměstím nebeského klidu, neblaze proslulým místem vyhlášení komunistické Čínské lidové republiky v roce 1949 nebo studentského masakru v roce 1989.

IMG_0548

Vstup do Zakázaného města a sám velký Mao

Potomky Karla IV., kteří milují středověkou českou architekturu, Zakázané město až tak neohromí, protože víc než architektury je v něm volného prostoru, ale kouzlo se mu upřít nedá, a to ani přes velký portrét Mao Ce-tunga u vstupní brány a obrovské davy turistů, které sem neustále proudí. (Čína nepotřebuje turisty ze světa – má ve své miliardě obyvatel dost vlastních.)

Vůbec celá Čína má velké kouzlo. Je úplně jiná než Evropa. Je tam jiná energie, kterou není jednoduché popsat slovy. Musí se to zkrátka zažít… Ale nebojte, určitě vám ještě nějaký kus svých čínských zážitků do slov přenesu a předám – a snad vám jí předají alespoň naše fotky!

IMG_0554

IMG_0555

IMG_0558

IMG_0569-1

IMG_0564

IMG_0568

IMG_0571

Napište komentář

* Povinné údaje